Jáva, politické a správní centrum Indonésie, 132 tis. km2, 100 miliónů obyvatel. Klasická hudba J. a Bali (karawitan) představuje jeden z nejoriginálnějších projevů světové hudby především vytvořením nástrojových souborů gamelanů. Tradici střední J., považovanou za nejvyspělejší, tvoří dvě hlavní větve: sól. vokální melodie, podřízené prosodickým pravidlům, a skladby pro instrum. soubory (gamelany) s příznačnou hud. strukturou – gendingy. Většina gamelanů je laděna v tónových systémech slendro a pelog, jen nejstarší gamelany, používané a dochované v palácích Yogyakarty a Surakarty (např. Kodok Ngorek), jsou třítónové; jejich nástrojové složení bylo zřejmě proměnlivé. Z historie gamelanů zmiňme ještě Sekati (gongy, dvoublanný buben), používaný během slavnostního týdne před výročím narození Muhammada. Gamelanová hudba se uplatňuje buď koncertně, nebo častěji jako doprovod k tancům, obřadům a divadelním představením. Pro komorní skladby klasické hudby (např. trio zpěv, stolní citera kacapi, bambusová flétna suling) je příznačná subtilnost a přísná propracovanost.
Podstatnou složkou javanské hud. tradice je tanec: přísně znakový klasický s přesně definovanými pravidly, mnohotvárný lidový, často směřující k tranzu tanečníků, i řada nových tanečních útvarů vzniklých po r. 1945. Klasická hudba byla předávána ústně (podobu javanské hudby koncem 16. stol. odráží věrněji než javánská hudba současná hudba Bali). Ve 2. pol. 19. stol. vzniklo pod evropským vlivem několik pokusů o notaci; nejužívanější je notace číselná.
Pro západní J., obývanou převážně Sundánci, je příznačná různorodost obvykle menších hud. souborů. Typické je trio suling, kacapi, smyčcová loutna tarawangsa (případně zpěv). Běžný je také soubor bambusových angklungů. Populární tradici javanské hudby představoval od 17. stol. kroncong, původně hudba portugalských osadníků: 1-2 zpěváky, zpívající v regionálních dialektech indonéštiny, doprovází flétna, housle, mandolina, malá kytara (kroncong), trsané violoncello a kontrabas. Mezi mládeží je od pol. 60. let oblíbena obdoba západního popu – pop indonesia s texty v indonéštině.

Literatura:
Collaer,Paul: Südostasien. Leipzig 1979
Becker, Judit: Karawitan: Source Readings in Javanese Gamelan and Vocal Music. Michigan 1984
Oesch, Hans: Aussereuropäische Musik. Tl. 2. Laaber 1987
Miller, Terry – Williams, Sean (eds.): Southeast Asia. New York, London: Garland 1998.