(Původní obyvatelé severní Ameriky)

Hudební projevy indiánů, původních obyvatel severoameriského kontinentu, se v základních rysech shodují ve všech kulturních oblastech: Jde o převážně vokální hudbu, zpívanou často jednohlase sborově (běžné např. responzoriální formy) s doprovodem membranofonů nebo jiných rytmických nástrojů (chřestidel apod.). Zmelodických nástrojů jsou nejrozšířenější různé typy fléten. Příznačnou pěveckou technikou je zpěv s napjatými hlasivkami. Na základě podrobnější analýzy formální stránky hudebních projevů, rytmické složky či interpretace lze rozlišit několik hudebních oblastí, které se v zásadě kryjí s oblastmi kulturními (způsob hospodaření evidentně souvisí s hudební kulturou) a nekryjí s oblastmi jazykovými: pro hudbu prérijních indiánů je např. příznačné užívání vysokých tónů, sestupná melodická linka, nápadně drsný hlasový projev a málo homogenní unisono ve sborových částech, zatímco indiáni Pueblané (např. Hopiové) zpívají převážně ve spodní hlasové poloze v homogenním unisonu a formální uspořádání jejich písní bývá velmi složité. Pro hudební styl Navahů a Apačů je charakteristické nazální zabarvení hlasu, velký rozsah melodie a jednoduchý rytmus. Zásadně důležité je zasadit hudbu severoamerických indiánů do jejich sakrálních představ: hudba je chápána především jako spirituální záležitost, která se „objasňuje“ často např. ve snech nebo vizích, a má proto klíčové místo zejména v rituálech.

Literatura:
Merriam, Alan P.: Ethnomusicology of the Flathead Indians. Chicago: Aldine 1967
Herndon, Marcia: Nativ American Music. Hatboro: norwood 1980
Nettlu, Bruno: Blackfoot Musical Thought: Comparative Perspectives. Kent: Kent State University Press 1989
List, George: Stability and Variation in Hopi Song. Philadelphia: American Philosophical Society 1993.