Malajsie, federativní státní útvar jihovýchodní Asie, tvořený – vedle mnoha menších ostrovů – dvěma hlavními, etnicky i kulturně odlišnými částmi: západní, poloostrovní (mezi Thajskem a Singapúrem) a ostrovní na severu a severozápadě Kalimantanu (Bornea).

Západní Malajsie je oblast s multikulturním osídlením; nejvýznamnějšími skupinami jsou (řazeno podle početnosti) Malajci, Číňané, Indové a orang asli, původní obyvatelé oblasti. Tradiční hudba nejpočetnějšího etnika, Malajců se uchovala nejvíc v severních státech Kelantan, Kedah a Trengganu, zatímco jižní státy a zejména státy západního pobřeží jsou silně ovlivněny evropskou kulturou. Ve všech oblastech je tradiční hudba spojena především s dramatickými představeními a tancem. Ústřední místo v instrumentáři Malajců zaujímají bubny (dvoublanné cylindrické i rámové) a gongy (často užívané souborově). Z chordofonů je nejvýznamnější rebab (rabáb), zaujímající významné místo při léčebných obřadech a užívaný i při přednesu epických zpěvů. Mezi dramatickými útvary je nejpopulárnější stínové loutkové divadlo wajang kulit s bohatým hudebním doprovodem. V kultuře orang asli (souborné označení pro několik příbuzných etnických skupin) jsou hudebními projevy prostoupeny nejen animistické rituály, ale i běžný život. Poměrně úzký instrumentář obsahuje úderné bambusové trubice, brumle, trubicové citery a flétny (někdy i nosní).
Hudba obyvatel států Sarawak a Sabah na Kalimantanu vykazuje příbuznost s hudbou Indonésie (tónové systémy podobné slendru a pelogu, používané v Sabahu; instrumentální soubory s gongy, blízké složením i sociální funkcí souborům gamelanového typu – gamelan) i s hudbou kontinentální části jihovýchodní Asie (ústní varhany typu khen, podobné chordofony). Vokální repertoár obyvatel pobřeží je ovlivněn také islámem: Vedle epických zpěvů je rozšířena kantilace Koránu. Instrumentář tvoří kromě zmíněných gongů a jiných idiofonů především nástroje z domácích materiálů: dřeva a bambusu (flétna suling, trubicové citery, bambusové brumle, nástroje loutnového typu).

Literatura:
J. A. R. Blacking: Musical Instruments of the Malayan Aborigines, In: Federation Museums Journal 1954-5, s. 35.