Etiopie (1.220 tis. km2, 36 mil. obyv.), historicky významný stát východní Afriky (jediný africký křesťanský stát po dobu 1.600 let). V E. se setkávají tři hlavní hud. proudy: 1) originální amharská tradice, spojená především s etiopskou křesťanskou církví, 2) hudba pouštních nomádů na jihu a východě země, 3) hudba usedlých negroidních kmenů na západě, příbuzná hudbě střední Afriky. Amharskou tradici, táhnoucí se od 4. stol., představuje buď jednohlasá vokální hudba (doprovázená bubny kebero a sistrem tsenatsil) spojená přímo s liturgií, nebo neliturgické náboženské zpěvy s lyrou baganou, dále tradice azmari poloprofesionálních přednašečů milostných a hrdinských zpěvů za doprovodu jednostrunného smyčcového nástroje masinko. Vzhledem ke geografické i nábožensko-politické izolovanosti E. se v amharské tradici uchovaly velmi staré prvky (např. genetická i historická souvislost baganou a nástroji jeruzalémského chrámu ilustruje vztahy těchto oblastí před 2000 lety).
Hudba kušitsky mluvících Gallů a jiných nomádských kmenů, hlásících se nejčastěji k islámu, je převážně vokální, někdy polyfonní (obdoba evropské >prodlevy, >ostinata, >kánonu), případně využívající různých hlasových technik (chrčení, pískání). Obdobnou nápaditostí se vyznačuje i hudba usedlých zemědělců, kteří ale používají i různé jednoduché hud. nástroje: sanzu, dřevěné rohy, bambusové flétny a píšťaly.

Literatura:
Ethiopia, Ministry of Information: Music, Dance and Drama in Ethiopia. Addis Abeba 1968
Powne, M.: Ethiopian Music, an Introduction. London 1968
Kebede, A.: La musique sacrée de l´Eglise ortodoxe de l´Ethiopie. In: Ethiopie, musique de l´Eglise copte. Berlin 1969
Kubik, G.: Ostafrika. Leipzig 1982