Pro oblast, vymezenou jižní hranicí Sahary, jsou podstatné dva rysy: většina obyvatel mluví afro-asijskými jazyky, arabská kultura zde měla rozhodující vliv. Předpokládá se, že toto území mělo v předdynastickém období společnou kulturu, jejíž pozůstatky lze pozorovat ještě dnes (např. tance s holemi byly popsány v době Nové říše – 16. – 11. stol. př. Kr., dnes se lze s nimi setkat na jihovýchodě této oblasti).
Vedle arabské kultury se v severní Africe výrazně uplatňuje kultura berberská. Populace, mluvící berberskými jazyky, je rozšířená od Egypta k Atlantiku a od Středozemního moře k Sahaře, čítá asi 1O mil. členů. Spektrum arabského vlivu na berberské skupiny je široké – od téměř úplné asimilace až po zřetelnou svébytnost (Tuaregové – viz níže). V berberské hudbě lze rozlišit dvě základní oblasti:
a) hudbu nerituální,
b) hudbu rituální.

Ad a) je provozována buď profesionálními hudebníky (repertoár mužů tvoří převážně improvizované zpěvy s „novinkovou“ tematikou. Zpěvák je doprovázen 2 bubny, violou příp. dvojitým klarinetem. Ženy-zpěvačky působí tam, kde je hudba chápána jako zábava – např. Střední Atlas, východní Vysoký Atlas. Při zpěvu často tančí a jsou doprovázeny loutnou nebo violou), nebo kolektivně (ztrácí se dichotomie interpret x posluchač). Hudba Berberů Vysokého Atlasu a Sús je tetra- nebo pentatonická s melodickým ambitem 1 a 1/2 oktávy. Berbeři Středního Atlasu, Rifu a Alžíru používají systematicky mikrointervalů, což je také charakteristický rys arabské lidové hudby.
Ad b) Rituální hudba zahrnuje jednak hudbu spojenou se zemědělským kalendářem (sborové zpěvy bez instrum. doprovodu), dále hudbu spojenou s islámem (arabská hudba), resp. s marabutismem (uctívání muslimských světců, kteří jsou často předmětem kultu muslimských bratrstev). Marabutismus je zejména v Maroku spjat převážně s Berbery.
Hudba Tuaregů, asi půlmilionové muslimské populace, mluvící berberským jazykem, je v mnohém odlišná od hudby sousedů (např. mezi Tuaregy nejsou profesionální hudebníci). Mužský a ženský repertoár je formálně i stylově odlišný: Ženské zpěvy (chvalozpěvy, taneční a exorcistické písně) jsou obvykle responzoriální, s úzkým melodickým ambitem, zatímco mužské zpěvy jsou vpodstatě lyrické, často s doprovodem imzadu (též inzad – jednostrunná smyčcová lyra s tykvovým rezonátorem, krytým kozí kůží). K několika nástrojům, doprovázejícím vokální hudbu Tuaregů, patří vedle imzadu tindé (buben zhotovený z hmoždýře, pokrytého kozí kůží) a podélná flétna saréwa se 4 hmatovými otvory.